31 ledna 2013

Prasečinky


Můj přístup k malování se po letech ustálil na jakési formě kolekcí. O těchto vlnách se dá říct, že jsou vlastně takovým mým deníkem. Abych se dostal ke stojanu v dobrém rozpoložení a něco smysluplného vytvořil, potřebuji vnitřní prostor klidu. Někdy si ho musím na sobě samém vynutit agresivní silou, jindy se ke stojanu ploužím jako znuděná fena. Každopádně mezi kolekcemi jsou více či méně dlouhé prodlevy, a ty určují i to, co a jak se bude zrovna malovat. V tomto blogu bych se chtěl ohlédnout za kolekcí Prasečinky.


Po abstraktním kolečkování, stále dokola a dokola, tak jak mám sebedestruktivně ve zvyku, jsem zatoužil udělat něco, co by se dalo označit jako sebeprovokace. Umí Rudolf namalovat oficiálně píču? To je jasný, že umí! A může ji vystavit, když doteď dělal kolečka? To jasný, že musí! Zvládl jsem to, a náramně jsem se u toho bavil. Dokonce jsem cítil, jak mi tato práce prospívá. V jistém slova smyslu to byla pro mě i terapie!


Když jsem se dozvěděl, že se u těchto mých obrazů v pražské galerii La Femme fotí cizinci, byl jsem nadšen! Napsal jsem majiteli největší sítě s erotickými pomůckami, jestli tyto obrazy nechce na e-shop! Teď se tomu hlasitě směju. Ptáte se, jestli se mu líbily? Líbily, a chtěl se sejít. Zbytek je tajemství.


Na www.reflex.cz se tehdy stále dokola řešily fotoakty, tak jsem Jiřímu X. Doležalovi napsal, že fotky jsou sice pěkný, ale namalovaný mně to přijde lepší. Bum, a bylo to na jejich webu! Zde!


Pak přišla zkouška ohněm. Ukázat tyto práce v galerii Aspekt, která je vyhlášená tím, že polyká jenom prvotřídní kvalitu a hledí na okolí velice kriticky. Galerista Jiří Švachula byl nadšen. Dokonce si dva mé obrazy koupil přímo pro sebe. Spadl mi kámen ze srdce. V roce 2010 mi tam udělal moji bezkonkurenčně nejlepší výstavu. Chodily na ni školy, a celou jsem ji prakticky prodal. Byla velkoplošná, barevná, abstraktní...




Když si váš obraz koupí někdo slavný, protože se mu líbí, a ne proto, že jste také slavní, což nejsem, vždycky to potěší. Musím se tu tedy pochlubit, že jeden obraz této kolekce má doma i Michaela Jílková. To sedí.

V ateliéru mám stále ještě pár kousků! Kdo by chtěl, napište mi nebo volejte!

29 ledna 2013

David Vávra - Porob! Do it! Udělej to!


Tak na tento projekt, který David pojmenoval Porob! Do it! Udělej to!, nikdy nezapomenu. Zkrátka, když něco udělat chceš, taky by si to udělat měl. Tak jsem jednou Davidovi (který mě samozřejmě neznal) zavolal, že mu chci ukázat svoje obrazy. Uběhlo pár měsíců, a vystavovali jsme spolu! Ano, David Vávra kromě všech úžasných věcí, co dělá, dělá i porcelán!

Jinak tuto krásnou úvodní fotku nám nafotil světově uznávaný fotograf Tomáš Beran, který fotí celebrity z celého světa. Focení v jeho ateliéru byl opravdový zážitek. O něm třeba někdy příště.

Tehdy jsem měl ateliér v Praze, ve zkušebně Švandova divadla. Z okna mé pracovny jsem tajně pozoroval podium, na kterém se střídali slavní herci. Ano, můžu se chlubit tím, kdo všechno byl na mém záchodě! Ale byl by to velice dlouhý seznam. Byla to skvělá doba. Nikdy například nezapomenu na nákladní výtah, do kterého jsme s přáteli natlačili piáno, a i s pianistou jezdili nahoru a dolů a zpívali. Obrazy, které vidíte, jsou převážně focené na tomto magickém místě. To mi připomíná že zde musím zde poděkovat Davidu Hrbkovi, který mě do Švadova divadla doporučil.


Na Davidu Vávrovi velice obdivuji to, jak umí zacházet s časem. Jednou jsme u něj snídali s Poletíme? na zahradě po koncertě na Dobešce. Sotva jsme se naskládali do auta, už nás předjížděl v cyklistickém dresu na kole. Když jdete v Praze na divadlo Sklep, uvidíte ho hrát se sousedy na plácku fotbal. Než si koupíte pivo a posadíte se do divadelních sedaček, je v saku a recituje básně. Sedíte-li s ním v kavárně, maluje pastelkami na ubrousky. Je toho stále čím dál tím víc, co chce dělat, a co dělat zvládá. A tak dokonce, když má čas, vystupuje i s námi.

Fotografie, které vidíte, nafotili David a Lenka Raubovi z Luminium.cz. Fotilo se převážně ve zkušebně Švandova divadla v pražské kavárně Kaaba!

27 ledna 2013

Malby na kilometry!


Rodinné zábavní parky. Barevné haly, plné trampolín, prolézaček, autíček, skluzavek, balónků, a nevím čeho vlastně ještě. Zkrátka místo, ze kterého se vašemu dítěti nebude chtít domů. Já jsem měl tu možnost vymaloval tři. První v Brně, druhý pak ve Zlíně, a zatím poslední v Hradci Králové. Ten mě bavil nejvíce, protože už jsem přesně věděl, jak na to.



Celý koncept jsem musel samozřejmě přizpůsobit dětem. Každý park si nese nějaký příběh, který bylo potřeba na stěny vykreslit a respektovat. Například, opičák Bongo z Brna cestuje všude možně po kontinentech. Tu je v Austrálii, tu v Asii, tu v Africe. Ve zlínské Galaxii potkáte spoustu ufonů, raket, planet robotů. V Hradci Králové si bratr opičáka Bonga, zvaný to opičák Tongo, užívá v tichomoří. Tam narazíte na chobotnice, rybičky, palmičky, lidojedy, papoušky, a už nevím, co jsem tam všechno...


Malby jsou víceméně improvizace. Tu a tam jsem se podíval do mobilu na internet, jak například třeba vypadá tukan nebo kosatka. Práce probíhala tak, že jsem zakreslil motiv a určil barevnost pro vzniklé volné plochy. Mezi tím, co je můj tým vybarvoval, jsem zakresloval motiv další. Vybarvené plochy jsem pak přejížděl černou konturou a dodělával detaily.


Nakonec bych chtěl velice poděkovat mému streetartovému kamarádovi, kterého mnozí znají pod podpisem TIMO. Naučil mě držet plechovku, vyměňovat trysky a udělat rovnou čáru. Kromě, a včetně Tima děkuji všem, co mi pomáhali vybarvovat! Těším se, až se na sebe zase někde třeba budeme usmívat přes respirátor!


Celková plocha mých RUDOLF STYLE graffiti (do které počítám tyto haly i projekty jako Barevné vinařství popsané níže) je více než 680 metrů dlouhá a v místech 14 metrů vysoká. Na jednu halu jsem přibližně spotřeboval 1000 plechovek barvy ve spreji a vypil 63 piv.


Bongo Brno
Tongo Hradec Králové
Galaxie Zlín

Je libo Poletíme?


Poletíme? nedávno oslavilo pět let. Musím říct, že to uteklo jako voda. Máme za sebou tři úspěšná alba a plno koncertů všude možně. Těšíme se, co bude dál! Teď nás hlavně čeká deska čtvrtá a chceme, aby to byla deska nejlepší!


...Pod drsnou slupkou se skrývá hráčské umění a pod textovými absurditami a skladatelským parodováním se schovává svébytný svět autora, který je naprostý originál a který to má v hlavě hodně dobře poskládané.

Milan Tesař - hudební publicista


..Myslím, že nebude hanlivé, když napíši, že opravdovou podstatu kapely Poletíme? poznáte a pochopíte až na živém koncertě, neboť teprve tam vyjde plně najevo vše dobré, co tato sestava nabízí. A že toho opravdu není málo. Máte chmury nebo jste unavení ze "složitého" života? Vkusně napsané písničky o festivalech a holkách vás suverénně rozveselí. Takže naučte se texty písní, naposlouchejte si CD a poté běžte příjemně zhubnout tancováním při písních jako "Holko, holko" nebo "Soutež".

Mercury - Musiczone.cz


..Deska se Poletíme? vydařila po všech stránkách a s radostí můžeme konstatovat, že písně perfektně fungují také v živém provedení. Na koncertech si totiž fanoušci naplno užijí energii a celkovou zábavu, které jsou obrovskými prodejními artikly této brněnské bandy.

Zdeněk Němec - Musicweb.cz


Jestli Poletíme? neznáte, doporučuji nás zkusit! Naši hudbu si můžete zdarma stáhnout na našich stránkách www.poletime.info nebo koupit přímo na koncertě, nebo objednat u vydavatele ZDE.

Buďte s námi v kontaktu na FACEBOOKU!

Barevné vinařství

Čas od času se dostanu k práci, která je jednoduše řečeno bezvadná. Osvícený majitel vinařství ve vesničce Bavory (pod Pálavou) zvolil správně. Díky netypickému pojetí v RUDOLF STYLE se ze dne na den toto místo stalo vyhledávané a oblíbené. V Bavorech jsem strávil společně s mojí přítelkyní, která na zakázce pracovala se mnou, nádherné dny plné slunce, krásy a klidu. Neomezená spotřeba vynikajícího vína (které do Barevného vinařství dodává vinař Patrik Staško) v tom jistě hrála svoji roli!

Práce na Barevném vinařství má pro mě i velice silnou osobní rovinu. Byla to poslední zakázka, kterou jsem se svou přítelkyní Terezou uskutečnil. Za několik měsíců zemřela na selhání srdce. Nikdy na ty dny v Bavorech nezapomenu. Nikdy nezapomenu, jak mi jistila záda, a to ne jenom na lešení!




26 ledna 2013

Vítám Vás

Zdravím všechny, vítejte na novém blogu. Hned na začátku vám nabídnu několik fotek z mého aleliéru, které mi nafotil můj kamarád fotograf Taka Tuka.Jeho služby mohu jen vřele doporučit. TAKA TUKA ZDE!